Aktuálne od vody

Na tejto stránke môžete sledovať niektoré naše úlovky a poznatky z nich. Ak máte chuť tiež prispieť svojimi fotografiami a zážitky, zašlite nám svoj príspevok mailom (mail: david@nastrahy.cz ) a my ho radi zaradíme! UPOZORNENIE: postupne budeme doplňovať aj staršie úlovky, sledujte nás teda pravidelne!
Celú fotogalérii našich úlovkov nájdete zde >>>.

Cesta za polární kruh 2021 #10

28.09.2021, David Havlíček

Den desátý. Nemohu dospat. Cesta helikoptérou do hor je další věc, o čem jsem pár let snil. A dnes se to vyplní. Bude velký den D! Před pátou vstávám. U vaření kávy mi zvoní budík. Dnes ani nebyl potřeba. A kluci na něj reagují a vstávají také. Musíme se kompletně sbalit na dvě cesty. Jednak na let do hor a také na večerní cestu na jih. Napřed ale jdeme na půl hoďky k vodě. Ryby nespolupracují a také je to možná dáno tím, že jsme už myšlenkami někde v kopcích. Vracíme se a za mírného mrholení balíme. Uvědomujeme si při tom, že vítr polevil. Super! Sbalit tábor je rutina, sbalit cajky na ryby v horách také. Bereme si každý jen jeden prut, dohromady dva podběráky a pár nymf 8 cm a kickerů 7 cm. K tomu háčky a čeburašky a to je vše. S tím bychom si měli vystačit v každé situaci. A ještě nějaké sušené maso, abychom měli rezervní energii

kicker_s_lipan_1-300x200-1.jpg kicker_s_potocak_5-300x200-1.jpg kicker_s_potocak_3-300x200-1.jpg kicker_s_potocak_6-300x200-1.jpg kicker_s_siven_1-300x200-1.jpg nymfa_l_lipan_13-300x200-1.jpg nymfa_l_potocak_76-300x200-1.jpg nymfa_l_potocak_79-300x200-1.jpg nymfa_l_potocak_80-300x200-1.jpg promo_116-300x200-1.jpg promo_117-300x200-1.jpg promo_118-300x200-1.jpg promo_119-300x200-1.jpg promo_122-300x200-1.jpg promo_133-300x200-1.jpg promo_136-300x200-1.jpg promo_138-300x200-1.jpg promo_164-300x200-1.jpg promo_165-300x200-1.jpg promo_178-300x200-1.jpg

Cesta za polární kruh 2021 #9

27.09.2021, David Havlíček

Den devátý. Ani nevím, zda-li v noci foukalo hodně, málo či vůbec. Už se na mě začínají projevovat známky únavy. Spal jsem opravdu tvrdě. Co si budeme povídat, tyhle výpravy za rybami by měly končit čtrnáctidenním pobytem v lázních :-) Matně si jen pamatuji, že chvílemi pršelo. Budík mne vytáhne po páté, ale nechce se mi. Naslouchám a vítr, zdá se, polevil! To mě přesvědčí rozepnout zip spacáku. Když si vařím kávu, zkouším oslovit kluky, zda se nepřidají. Ticho. Už mě ani neposílají do zadele :-))) Vyrážím tedy sám. Životního potočáka už mám sice na kontě, velkého jezeráka také, nicméně tady mám ještě nevyřízený účet. Stále před očima vidím tu rybu 70-90 cm, jak vyskakuje a pak mi zabírá a... povoluje návazec. Dnes ale není den D. Několik hodin usilovného házení přinese jen nějaké ryby okolo 40 cm, solidní lipany, ovšem cílová ryba nikde. Fouká, ale neprší a na chvilku se dokonce objeví i sluníčko. Neváhám a zvěčním si tak vzácný úkaz :-) Okolo deváté se dávám na ústup a potkávám Honzu. Ten na mě už zdaleka haleká, abych přichvátl. Že má monstrózního lipana. Ulovil ho na nymfu a lipan je opravdu brutální. Naměříme mu poctivých 56 cm. Další osobák! Hážeme dál. Dostávám pěkný záběr u dna a zdolávám také velkého lipana. Sice není tak velký, ale má rovného půl metru! Neskutečný zážitek a další osobák! Tento den už druhý! Neuvěřitelné... 

Vracíme se do tábora a odpočívám. Vítr sílí. Kluci mají v plánu vyrazit na přítok a přilehlé jezírko. Po obědě však prohlásím, že toho mám dost a musím se prospat. Kluci tedy vyráží sami. Dle pozdějšího vyprávění nachytají krásně barevné pstruhy a lipany. Po odpočinku vstávám až okolo čtvrté. Kluci už jsou z výletu na jezírko zpět a vyprávějí zážitky. Vítr je brutální. To na ryby ani není. Domlouváme se tedy, že pojedeme na průzkum bez prutů. K jezeru. Výlet je to pěkný a větrný. Zaujmou nás zejména stromy, kterým rostou větve pouze na jednu stranu. Ve směru větru. Asi tu fučí opravdu často a hodně a pořád jedním směrem. Jezero je naprosto nechytatelné. Vlny jak na moři, čepice na vlnách tvoří v podstatě jednou velkou ČEPICI! Přemýšlíme co dál. Zítra má být docela chladno, mírný občasný déšť, vítr trochu slabší. V hlavě se mi rodí myšlenka. Už před dvěma lety nás zaujala možnost letět do hor helikoptérou a zažít rybolov někde, kde se zas tak často lidská noha neobjeví. Už také víme, že to není trip jen pro milionáře, ale i pro obyčejné kluky z čech. Pravda, něco to stojí, ale není to tak nedostupné, jak by se zdálo. Navrhuji klukům průzkum možností. Sedneme do auta a jedeme k základně helikoptér. Zde se dozvídáme, že se za něco málo přes čtyři tisíce korun (našich) na hlavu máme možnost dostat (vč. zpátečního letu) na říčku, kde je hodně lipanů, potočáků a sivenů arktických. Nastává dilema. Nebylo to v plánu a zkraje to zavrhujeme. Taky to není nijak levné. Po delší diskuzi se ale shodujeme, že to zas takové peníze nejsou, tedy v poměru k zážitku, a že počasí má být celkem příznivé. A také kdy jindy, když ne teď :-))). Shodujeme se, že důvody proč ne, si můžeme najít vždy. Ale lepší je hledat důvody proč ano. A tak nakonec let rezervujeme. Zítra v osm ráno nás čeká naprosto nový zážitek! Poletíme a budeme lovit v krajině snů! Návrat plánujeme v 18:30. Původně jsme zamýšleli vícedenní trip, ale na to momentálně nejsme materiálně připraveni. Bude to tedy jakási průzkumná jednodenní mise. Strašně se těším. Ani nemohu popsat jak. Vracíme se na základnu a překotně už probíráme, jak se sbalit. Helikoptéra totiž unese jen 400 kg (my + vybavení). Snad to vymyslíme a klapne to. Další plán je takový, že se večer předběžně sbalíme, ráno se dobalíme a po návratu z výletu helikoptérou pojedeme rovnou asi 400 km na jih, kde strávíme poslední noci naší cesty za rybami. Podvečer jdeme na ryby. Opět připomínám, že to, co platilo v předchozím příspěvku, nebylo úplně přesné. Spíše naopak :-))) Jelikož jsme čtyři, rozdělíme se. Já jdu s Ondrou po proudu, Honza zůstává s Radimem na místě. My nemáme ani náznak záběru. Voda je úplně mrtvá. Po hodině chytání přemýšlím, co změnit. Do toho mi zvoní telefon. "Pojďte za mnou, mám něco hroznýho, vůbec nevím co to je!" Ani se neptáme a utíkáme za Honzou. Naštěstí je kousek nad námi. V podběráku má brutální rybu. Nejspíš nějaký druh sivena. Prý dostal v klidné vodě pecku na XLkovou nymfu a po napínavém souboji tohle "zasítil". Rybu měříme. Má 85 cm! Následně se od Zdeňka Edelmanna dozvídáme, že jde o sivena obrovského, který se před dvaceti lety v některých krajích vysazoval. Prý ve své domovině, v Kanadě, dorůstá až 120 cm, zde maximálně 90 cm. Jde tedy o trofejní rybu, která se dá jen obtížně překonat. Další osobák. To je hustý! Tři osobáky během jednoho dne! Přichází šero. Radim s Ondrou se vrací na základnu balit. Já chci dát s Honzou ještě pár hodů a půjdeme také. Hážeme, taháme lipany okolo 45 cm a nechce se nám od vody. Najednou se v půli řeky objeví sebrání. Sice to není kdovíjaké kolo, ale je jiné. Rychle stáčím nymfu. Sakra, zrovna jsem nahodil na maximální dohoz. Snad to stihnu. Během pár desítek vteřin nahazuji. Pár metrů za domnělou pozici ryby a nymfu vedu ve sloupci s nadějí, že tam ještě někde "autor sebrání" stojí. Třetí zhoupnutí a prásk. Je tam! A bere si přes brzdu! Ten nebude malej! Rybu opatrně zdolávám. Proud není zas tak silný a brzy získávám navrch. Pár výpadů u břehu a je v síti. Nádherný pstruh! "Ten bude mít tak 55 cm!", říkám Honzovi. "Kdepak, ten bude mít šede", opáčí Honza. To je obvyklý problém odhadnout délku ryby, když se krátce před tím chytí takové monstrum. Měřící podložka dává Honzovi za pravdu. Rovných 60 cm! Do své sbírky jsem tedy přidal pátého pstruha přes 60 cm. To je mazec. Rybu po pár rychlých fotkách pouštíme. Šero sílí a my ukojeni dalším zážitkem mažeme balit. Zbývá už jen trocha práce a rychle usnout a pořádně se vyspat na zítřejší let do hor. Moc rychle mi to nejde. Strašně se totiž těším...

Předpověď počasí v horách: slabší vítr, občasný déšť, teplota v horách 2-5°C, občasné sněžení.

Budík 5:00.

nymfa_x_lipan_1-300x200-1.jpg nymfa_x_lipan_3-300x200-1.jpg nymfa_x_lipan_4-300x200-1.jpg nymfa_x_lipan_7-300x200-1.jpg nymfa_x_pstruh_1-300x200-1.jpg nymfa_x_pstruh_7-300x200-1.jpg nymfa_xl_siven_1-300x200-1.jpg nymfa_xl_siven_3-300x200-1.jpg nymfa_l_lipan_14-300x200-1.jpg nymfa_x_lipan_5-300x200-1.jpg promo_115-300x200-1.jpg promo_121-300x200-1.jpg wormeto_potocak_3-300x200-1.jpg wormeto_potocak_4-300x200-1.jpg wormeto_potocak_5-300x200-1.jpg wormeto_potocak_6-300x200-1.jpg

Cesta za polární kruh 2021 #8

25.09.2021, David Havlíček

Den osmý. Vstávám tradičně první. Bohužel už je ale světlo. To je "nevýhoda" těchto končin, že této polovině roku je tu den prostě delší. Tahám menší okouny. Postupně se ke mě přidávají kluci. Okounujeme. Bere spousta menších ryb a tak se postupně dáváme na průzkum jezera. Má podle slov bagristy skrývat velké okouny. Musíme je jen najít. Jako obvykle jedu napřed a snažím se nalézt něco zajímavého. Naláká mne pohled na zátoku. Vítr totiž sílí a zdá se, že tam tolik nefučí. Je plná menších okounů. Zkouším obházet "nymfopopem" traviny. Štika se ale nekoná. Zato okouni okolo 30 cm ji atakují a jednoho vyndám. Blázen. Opět si troufl na sestavu přes 25 cm dlouhou :-))) Zkusím malého popa, ale ten je nezajímá. Vyjíždím ze zátoky a obhazuji rákosí. Sice je tu už hodně ostrý vichr, ale štikám to nevadí. Několik ryb do 70 cm se mi daří. Chtěl bych ale ty okouny. Proto vyrážím dál na jezero. Zkouším je najít, ale po hodině se vzdávám. Vítr fučí jako blázen a nedá se skoro ani chytat. O zakotvení skoro nemůže být ani řeč. Ondra s Radimem jsou kdesi v dáli po větru. "Budou mít luxusní návrat", pomyslím si. Nic nenechávám náhodě a zvolna se vracím do tábora. Ehm, no zvolna... Pádluju jako o život a sotva se sunu vpřed. Trasu, kterou bych standardně ujel za 10 minut jedu více než hodinu. Honza přichází po souši. Prý to nešlo a tak nechal kajak dole na jezeře a šel raději pěšky. Volám klukům, že jsme to vzdali. Oni už se také pomalu vrací, ale nechtělo se jim. Trefili se totiž do velkých okounů okolo 45 cm. Vítr byl ale tak silný, že se nebyli schopni ukotvit a také už to začínalo být lehce nebezpečné. Focení prý byl hooodně adrenalinový zážitek :-) Diskutujeme co dál. Jsme hrubě za polovinou výpravy. Jezero se nám moc líbí, šance jsou vysoké, ale předpověď větru špatná. Spíše má sílit. Po krátké poradě volíme přejezd na daleký sever. Do hor. Tam, kde jsme předloni několik dní ve větru mokli. Ovšem do krajiny, která je úplně jiná, tvrdá a současně krásná. A štědrá. Tam, kde mi unikl předloni mega pstruh. Jezeru slibujeme odvetu a odjíždíme. Když po několika hodinách dosáhneme cíle, zjišťujeme, že s větrem jsme si moc nepomohli. Spíše naopak. Nicméně budeme chytat ze břehu a to se dá. Jen aby nepršelo. Stavba tábora je "hustá". Jsme v dolině mezi stromy, takže v závětří. Další závětří si děláme z auta a káry. Přesto máme problém ukotvit stany. Ze široka daleka nosíme kameny a zatěžujeme. Používáme i kotvy od kajaků a vše, co má nějakou váhu. Je to mazec. Při soumraku jdeme na chvíli k vodě. V poryvech větru se ale nechytá dobře. Přesto se podaří pár menších pstruhů, nějací lipani a Ondra dostává půlmetrového krasavce. Vichr je nepříjemný a tak se vracíme do tábora. Znovu zatěžujeme, protože stany působí jak vlajka ve větru. Ondrův stan dokonce jeden z poryvů neustojí a praská mu vnitřní tyčka. Naštěstí má Ondra náhradní a stan opraví. Najíme se a uleháme. A doufáme, že se vítr zklidní a hlavně nezesílí. Kdyby nám stany poškodil a začalo k tomu pršet, byla by to asi krušná noc. Jo, to je ten překrásný, ale současně nekompromisně tvrdý sever. A i proto tu jsme. Když to miluješ...

Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 8-12°C. Budík 5:00.

kicker_s_okoun_11-300x200-1.jpg kicker_s_okoun_12-300x200-1.jpg kicker_s_okoun_16-300x200-1.jpg kicker_s_plotice_2-300x200-1.jpg nymfa_l_okoun_170-300x200-1.jpg nymfa_x_okoun_2-300x200-1.jpg nymfa_x_pstruh_3-300x200-1.jpg promo_125-300x200-1.jpg promo_179-300x200-1.jpg

Cesta za polární kruh 2021 #7

24.09.2021, David Havlíček

Den sedmý. Ráno nevstáváme. Plány natočit východ slunce nad jezerem se tím rozplynou jak pára nad hrncem. Aby také ne. Oslava byla mohutná a zážitek je potřeba strávit. Něco mi ale říká, že mi to stejně dojde až za dny, týdny... Možná to budou i měsíce. Taková ryba se opravdu tak často nevidí. Ze spacáků tedy vylézáme do slunného dne až před polednem. Na vodu už nevyrážíme. Zvolna se sbalíme a vyrážíme hledat nové místo. Představa je vcelku jasná. Tedy alespoň moje. Vysnil jsem nám oblasti, kde se za jezer stává řeka a naopak. Ideálně aby tam byla i peřejnatá voda. Tedy abychom mohli na kajaky na štiky a okouny a stejně tak po břehu za pstruhy. Nalézáme tři slibná místa. Když dorazíme na první, čeká nás milé i nemilé překvapení. Řeka je úchvatná, jsou tu jak peřeje a klidná místa, jezero nedaleko a místo k táboření luxusní. Voda je ale kalná jak po dešti a o pár set metrů výše je v řece bagr a něco bagruje. Chvíli uvažujeme. Já bych i zůstal, ale kluci jsou proti. Hluk a vůbec přítomnost civilizačních prvků je otravná. Jedeme tedy dál. Cestou prochytáme krátce malou říčku. Asi čtvrt hodiny nikdo nemá ani klep a říčka se zdá být "mrtvá". Není. Ondra hlásí rybu a po hezkém souboji fotíme překrásného divokého pstruha asi 45 cm. Jedeme dál. Další vytipovaný flek nalézáme asi za hodinu. Tyvole! Zase bagr!? Se zbláznili? V divočině? Proč?! Prcháme pryč. Další místo je nezajímavé. Hmmm, to dnešní hledání bude asi delší... Ondra nalézá jezero a místo u spojky k dalšímu. Na fleku je celkem pěkně, říčka je plná pstruhů, ale byli bychom na návětrné straně. A fouká opravdu zostra a vítr má sílit. To nepůjde. Hledáme dál. Další hodinový přejezd k řece. Tábořiště slušné, voda zvláštní. Nedaleko by ale měly být peřeje. Než je ale prozkoumáme, shodujeme se, že se nám tu zas tak moc nelíbí a jedeme tedy dál. Cestou nalézáme na mapách zajímavou řeku, plnou peřejí a na jejím konci členité jezero. Vypadá úchvatně. Po další hodině jízdy nám znemožní další putování závora. Sakra. Přichází lehká panika. Zkoušíme vyjet po lesní cestě proti proudu, kde by mohlo něco... To snad neeee! Opět bagr v řece. To si děláš pr....!? Uprostřed laponské divočiny třetí bagr??? Jdeme alespoň omrknout řeku. Vypadá moc pěkně, ale... Kluci jdou proti vodě, já po proudu a potkávám operátora bagru. Dáváme se do řeči. vysvětluje, že řeka, která nám klukům z čech připadá naprosto úchvatná a panenská, obnovují do přírodního rázu. Poslouchám s otevřenou hubou. Prý byla řeka před sto lety splavněna kvůli plavbě dřeva a oni nyní do koryta přesouvají velké balvany, aby se rybám více dařilo. Naprosto neuvěřitelné. Ale je to tak. Operátor mi na závěr milého hovoru dá i pár tipů na ryby a táboření. Prý máme jet na nedaleké jezero, kde jsou velcí okouni a štiky a odtud je kousek říčka plná pstruhů a lipanů. Tak paráda! Loučíme se a vyrážíme. Za chvíli jsme u jezera. Tábořiště je sice u cesty, ale je pěkné. Postavíme tábor a kluci valí na vodu. Já chvíli úřaduji v "lake office" a v hlavě se mi rodí plán. Ondra s Radimem zůstanou na jezeře a my s Honzou omrkneme tu říčku plnou pstruhů. Za dvacet minut jsme na místě, ale říčka nikde. Prý jsme něco přejeli, ale bylo to "mikro". Couvám. Skutečně tu něco je. Je ale maličká a skryta v divokém porostu. Natěšení vyrážíme. Následující dvě hodiny jsou muka. Extrémně těžký terén, říčka malá, mělká, zarostlá. A ani náznak záběru. Ten bagrista si z nás nejspíše vystřelil?! Prcháme a přejíždíme na velkou řeku, kde byl bagr. Chvilku chytáme, ovšem bez záběru a za tmy kapitulujeme. Do tábora se vrátíme za tmy. Kluci nachytali docela dost okounů, i pěkných a nyní večeří u ohýnku. Nahážeme do něj pár brambor v alobalu, zbaštíme je a jdeme spát. Uvidíme ráno, co nám další den přinese...

Předpověď počasí na další den: velmi silný vítr, jasno, 16-20°C. Budík 5:00.

kicker_s_potocak_7-300x200-1.jpg kicker_s_potocak_8-300x200-1.jpg promo_180-300x200-1.jpg promo_181-300x200-1.jpg

Cesta za polární kruh 2021 #6

23.09.2021, David Havlíček

Den šestý. Ráno vstáváme pozdě. Sice tím promarníme šanci na další pěknou rybu, ale to nevadí. Čeká nás přejezd a hledání nových míst. A to bude náročné. Někdy se totiž pěkný revír a místo na táboření objeví rychle, ale obvykle tomu spíše předchází stovky ujetých kilomentrů, desítky zastávek a pátrání po informacích. Na dnešek je v plánu prozkoumat mimořádně členitou část jezera pod horami a řeku pod ním. Okolo oběda máme sbaleno a vyrážíme. Cesta je takřka celá šotolinová a plná děr. Musíme tedy pomalu. U jezera by měla víceméně končit. Takže cestujeme na "konec světa". Cestou několikrát přejíždíme řeku. Pohled na ní je okouzlující a vlastně mám chuť to u ní zapíchnout a hledat místo zde. Jenže to by v této čarokrásné zemi člověk nikdy nikam nedojel. Vše působí nádherně, panensky a plné ryb. Pokušení tedy odoláme a jedeme dál. Odbočku "na konec světa" na poprvé míjíme. Najít ji opakovaně se mírně komplikuje. Není tu signál a najít něco v mobilu takřka nemožné. Spoléháme tedy na paměť a navigaci v autě. Odbočku nalézáme. A je to past! Sakra! Je tu závora. Zamčená. Tím se celý plán ruší. A plán B nemáme. Nedá se nic dělat, pojedeme tedy na slepo kolem jezera z druhé strany a budeme hledat. Následujících několik hodin se skládá z několikakilometrových přejezdů, zastávek a prohlídek míst. Takřka na každé odbočce jsou chaty, nebo je přístup k jezeru mizerný a nelíbí se nám. Asi desátá odbočka je ale nadějná. Celkem hezké tábořiště u jezera s ohništěm, přístup do vody super. A pohled na jezero kulervoucí. Tady zůstaneme! Postavení tábora je otázka mžiku. Přeci jen už je to rutina. Osedláme kajaky a hurá na vodu. Je tu ale zrada! Prvních několik set metrů je hloubka jeden metr a dále na jezeře sice nalézám i tři, ale ryby nikoli. Pokouším se jet dál na jezero. Hloubka pomalu klesá, ryby ale nevidím a ani záběry nejsou. A začíná silně fučet. Po dvou hodinách tedy hážu ručník do ringu. To by se asi nestalo, kdyby se mi v hlavě nezrodil plán. Plán C. Vydám se tedy zpět a postupně klukům říkám, co mě napadlo. Souhlasí a přidávají se. Cesta zpět je brutální. Je proti silnému větru a sluníčko je těsně nad obzorem a pálí do nás jak reflektory na Hollywoodské hvězdy na předávání Oskarů. Připadám si jako svářeč po šichtě bez brýlí. Nicméně nás vpřed žene další průzkumná mise. Pojedeme totiž prozkoumat nedalekou řeku. Dokonce nalézáme místo se signálem a informace o revíru a povolenkách. Sbaleni jsme rychle. Pojedeme totiž na lehko, jen s pstruhovo/okounovou výbavou. 

Když dorazíme k řece, jsme okouzleni. Je nádherná a v jejích vlnkách se zrcadlí blankytně modré nebe s pár beránky v dáli. Na hranici viditelnosti vidíme hory a na jejich vrcholcích sníh. Úchvatný pohled. Honza je u vody první a hned prvním hodem tahá lipana okolo 40 cm. Já teprve navazuji. Ondra jde kousek proti proudu a Radim ani nevím. Přicházím k vodě. Volím flek, kde jsem sám. Nabitou mám osmicentimetrovou hnědostříbrnou nymfu na čeburašce 5 g. Ani neslezu úplně k vodě a nedočkavě nahazuji. Hod se mi moc nedaří a nástrahu vedu trochu jinudy, než bych si představoval. Čtvrtý kontakt se dnem je konečný. Nástraha je mezi kameny a já trhám. Navazuji tedy stejnou sestavu. Vlastně mírně jinou. Barva nymfy je černoprůhledná s glittery. Nahazuji. Tentokrát už do správného místa za kámen. Mám v plánu vyjet z tišiny a díky úhlu podržet v mírném propadu nymfu v proudu, kde tuším prohlubeň. To taky dělám. Potáhnu, klesám, potáhnu a ... BUM. Dostávám petelici do prutu jak od bolena. A následně jsem jen divák. Ryba to napálí peřejemi dolů. Dobře třicet metrů jen čumím jak puk. Pak se zastavuje a nejsilnějším proudem jede proti vodě a směrem ode mě. Skoro jak parma. Ty tu ale přeci nejsou!? Pohyb se najednou zastaví. Nejde to ani ke mě, ani ode mě. Špička se ale pohupuje, takže tam asi je!? Nabývám dojmu, že jsem něco podsekl. Nic jiného mě nenapadá. Nicméně zvědavost je silná a červíček pochybnosti ještě silnější. Proto neváhám, úplně povolím brzdu a na couváka vylezu na lávku. Zkusím to shora. Děsí mě totiž představa, že se šňůra o kameny předře a ryba bude fuč. Shora to jde už líp. Ryba si ale dělá, co chce. ULkový ágeskový prorex zatím hraje druhé housle. Způsob boje ryby mě začíná přesvědčovat, že podseklá není. Asi je prostě "jen" velká. Chvíli se pereme a když pak zahlédnu mohutné pstruží tělo, mám pocit, že budu potřebovat lékaře. Nyní přichází čas na klíčové rozhodnutí. Vezmu to zprava, nebo zleva? Honza říká, že by šel na původní stranu, mě se naopak zdá lepší ta jeho. Menší proud, hlubší voda - menší riziko přeražení šňůry o šutry. V souboji pomalu získávám navrch. Je tu ale komplikace. Máme jen mikro podběrák. Do něj by se vešla tak půlka ryby. Naštěstí jsem dal před odjezdem do auta větší. Ondra pro něj tedy sprintuje a já opatrně rybu unavuji. Když se Ondra vrací, rybu už vidím. "Tyvole ten bude mít snad šedesát!!! Potočák jako kráva!!!" křičím na něj. Podběrák připraven a rybu navádím ke břehu. Nechce. Kotrmelec. Ani nedýchám. Jestli jsem byl nervózní včera, tak dnes ani nevím, jak to popsat. Spíše bych ty včerejší pocity nyní popsal jako ledový klid na sedativech. Další pokus o navedení. Ondra po rybě sáhne, ale hned dá zpátečku a počká, až ke břehu sám dopluje, mocně máchne a ryba je v síti! S nedůvěrou na něj koukám a na krátko zauvažuju, jestli to není sen. Tohle jsem totiž ještě nikdy neviděl a ani v nejdivočejších snech o takové rybě nesnil. Potočák je doslova brutální. Jsem tak vykolejenej, že shazuju boty a lezu za ním do ledové řeky. Nechci mu pokřivit ani šupinu. Míra ukazuje 71 cm. Já se z toho snad fakt pos... Pstruha rychle fotíme. Radim drží podběrák s rybou ve vodě, Ondra fotí, já rybu vždy je na krátko přizvednu nad vodu. Je v super kondici, má silné dlouhé tělo, dech beroucí barvy. A ta hlava!!! Vše jde rychle a pouštím ho. A nemohu se vzpamatovat. Svatý Petr mi daroval něco, o čem jsem fakt ani nesnil. Dál už nechytám. Kluci ještě vytahají pár Lipanů a Ondrovi utečou z pstruhového vybavení dvě slušné štiky 80+. A pak mi říkají, že jedeme. Já nechci, chci aby chytali, ale že prý ne. Že je důvod k oslavě. Že tam máme tu slivovici :-))) No a ze zbytku dne si pamatuji jen cestu zpět, oheň, kořalku, rádoby ichtyologickou debatu, kořalku, oheň, kořalku, prý polární záře, kořalku a... Dobrou noc!

Předpověď počasí na další den: silný vítr, jasno, 15-20°C. To bude hustý... Budík vypínám, po oslavě bych stejně nevstal :-)

nymfa_l_lipan_15-300x200-1.jpg nymfa_l_potocak_81-300x200-1.jpg nymfa_l_potocak_83-300x200-1.jpg promo_128-300x200-1.jpg promo_130-300x200-1.jpg promo_141-300x200-1.jpg promo_142-300x200-1.jpg promo_167-300x200-1.jpg

Využívame súbory cookies

Na našom webe získavame, ukladáme a spracovávame informácie o jeho používateľoch (napr. údaje o tom, ako prechádzate naše stránky, alebo aký obsah vás zaujíma). Na tento účel využívame súbory cookies, ktoré nám pomáhajú skvalitniť naše služby a personalizovať ponuky. Na niektoré účely spracovania je vyžadovaný Váš súhlas, ktorý vyjadríte voľbou „Súhlasím“. Nastavenie cookies môžete zmeniť voľbou „Nastavenia“.