× NEDÁVNO NASKLADNĚNÉ: Povrchové woblery RAPALA

Jak vybrat přívlačový prut

Share on Facebook

23.01.2020, David Havlíček


Tuto otázku si v průběhu rybářského života pokládá nejeden vláčkař a já se pokusím v následujících řádcích shrnout své fakta, poznatky a názory. A také mé subjektivní pocity, protože o těch to je také. Může se tedy stát, že se mnou nebudete souhlasit a je to tak v pořádku. To, co totiž sedí jednomu, nemusí vyhovovat druhému a třetímu se již třeba zježí hrůzo vlasy na hlavě. Možná vám to ale trochu otevře oči a až budete vybírat ten váš vláčák, bude to pro vás snazší. Anebo naopak těžší, protože si uvědomíte, co vše hraje při výběru roli.



Design

Zdánlivě nejméně důležitá věc, že!? Ale opak je pravdou! Alespoň u mě to tak trochu je. Prut si totiž pořizuji i tak trochu pro radost, abych ho rád držel v ruce a zálibně si ho prohlížel. Jasně, mohu nesnášet fialovou barvu a pořídit si fialový prut s bezva vlastnostmi a nedívat se na něj. I to je varianta, ovšem ne příliš šťastná. Já totiž chci mít fajn pocit už když ho vezmu do ruky a zadívám se na něj. A věřte, že i tato radost je důležitá a člověka lov těší o to více.


Variant v designu, rukojetích, akcích atd. je nepřeberné množství


Rukojeť

Zde se nabízí k výběru korkové, pěnové, dělené, dřevěné, dokonce i plastové či kovové a jejich kombinace. To je spíše otázka vkusu. Důležitější pro mě je, aby mi sedla do ruky. Každá má své, ale já osobně preferuji s ohledem na zimní lovy korkovou či pěnovou. Obě příjemně hřejí a vizuálně se mi líbí. Jiný typ nemám a ani o něj nestojím. Musím však říci, že mám rád dělené rukojeti. Jednak jsou designově zajímavé a hlavně přináší určité odlehčení prutu, což je fajn vlastnost. Pokud se však někomu dělená rukojeť nelíbí, není nutné kvůli pár gramům překonávat odpor. Zas tak radikální rozdíl to není. Pokud ale budete mít pocit, že si zvyknete, mohu to jen doporučit. Na co si dávám pozor, aby nebyla rukojeť moc dlouhá, aby se mi s prutem dobře manévrovalo. Maximální rozumná délka je délka předloktí, jinak už je to pro "pupkáče" nepříjemné. Delší pruty ji mají obvykle dlouhou. Jednak kvůli vyvážení, aby prut tzv. tolik "nepadal na hubu" a kvůli nahazování (obouruč) a zdolávání (opření konce rukojeti o tělo) - dlouhý prut = větší páka. Fyzika je prostě fyzika a očůrat se nedá. Snad jen to vyvážení lze vyřešit buď lehkou konstrukcí prutu (dražší materiál, lehčí očka apod)., nebo méně obvyklým způsobem jako je zatížením konce prutu. S rukojetí také souvisí sedlo navijáku. Popravdě jsem tuhle součást prutu nikdy extra neřešil a nemám pocit, že bych dělal špatně. Jasně, u některých starých a hodně používaných prutů, kde jsem navíc často měnil naviják, už mi dotahování zlobí. Není to ale nic, co by nešlo opravit a nemyslím si, že bych si kvůli tomu někdy podle sedla navijáku prut vybíral.


Mě osobně se dělené rukojeti moc líbí.


Očka

K čemu slouží asi není potřeba vysvětlovat. Snad jen v krátkosti zmíním základní rozdíly mezi očky na levných a drahých prutech. Jsou principiálně tři: váha, kvalita nožičky a stopky a kvalita vnitřní "výstelky".



  • Váha: Vyšší celková váha očka negativně ovlivňuje váhu prutu a jeho chování.
    Zjednodušeně řečeno: čím vyšší váha oček, tím vyšší setrvačnost = menší citlivost prutu, pomalejší chování prutu a vyšší celková hmotnost prutu. Lehká očka = lehčí, rychlejší a citlivější prut. Když bych to přirovnal k něčemu v běžném životě, tak je to jako když budou vedle sebe dvě auta. Jedno maličké a lehoučké, třeba Mini Cooper jen se 150 koňskými silami a vedle třeba Hummer o váze 3,5 tuny a výkonem 400 koní. Které z nich rychleji vyrazí, které bude rychlejší v zatáčkách a které rychleji zabrzdí? A tak trochu podobné je to i u prutů.


  • Nožička očka: Jsou z nejrůznějších materiálů (ocel, nerez, titan, grafit) a rozdíly jsou zejména v pevnosti, pružnosti, křehkosti a váze. Obvykle dražší prut = kvalitnější nožičky očka. Např. na nejdražších prutech od DAIWA jsou tyto nožičky z grafitu (AGS). Díky tomu jsou extrémně lehká, což výrazně zlehčuje i prut a činí jej citlivějším a rychlejším. Pavnost by měla mít obdobnou jako titan, přesto si zaslouží podle mého názoru větší péči a ohleduplnost. Za zmínku stojí i relativně vysoká cena. Očka jsou buď dvounožičková nebo jednonožičková. Nožičkou se rozumí ta část, za kterou se očko vyvazuje k prutu. Každá nožička má pak jednu nebo dvě stopky, na jejímž konci je samotné očko. Dvounožičková očka mají zpravidla 2+1 stopku a jsou z podstaty nejpevnější, ale také nejtěžší. Jednonožičková očka jsou zpravidla dvoustopková a jsou lehčí, ale méně odolná. Nejkvalitnější a současně zřejmě i nejdražší jsou jednonožičková očka s jednou stopkou od firmy FUJI, typ TORZITE z titanu. Za samostatnou kapitolu pak lze považovat zmiňovaná očka AGS (grafitová nožička i stopka).


  • Výstelka – vnitřek očka: Obvykle je z tvrdé keramiky (tvrdá a křehká), méně často je z kovu či celokovová, tedy úplně bez výstelky - např. titan (odolnější, ale méně tvrdá). Tato část očka by podle mě měla být co nejkvalitnější (zejména koncové) a nejodolnější, protože tudy vede šňůra či vlasec a jakákoliv nerovnost, odřenina apod. jej může narušovat anebo minimálně díky zvýšenému tření zkracovat hody. Nekvalitní výstelku oček také dokáže zejména šňůra doslova proříznout. Především pak v situaci, kdy rybář loví v kalných vodách. Kal jsou zjednodušeně řečeno rozptýlené mikro kamínky a ty se do šňůry postupně ukládají. A z té se pak stává do jisté míry brusné lano. Nekvalitní očko, zejména to koncové, pak může taková šňůra "naříznout" a o tento řez se může narušit či úplně přeříznout.

AGS očka - zřejmě to nejlepší, co lze v současnosti mít.


Přiznám se však, že ale nikdy extra po materiálech oček nepátrám. Většinou si pořizuji pruty od velkých výrobců a pokud to nejsou nejlevnější modely za pár stovek, obvykle problém není. Resp. jsem ho nikdy neměl. U oček se spíše dívám na jejich velikost a délku nožiček. Preferuji střední velikost oček a střední délku nožičky. Velká očka umožňují sice delší náhozy (menší tření), zvyšují ale hmotnost prutu, čímž ho zpomalují a činí méně citlivým a navíc vypadají humpolácky. Příliš malá také spíše odmítám, protože sice sníží hmotnost prutu, ale hůře se pak háže s lehčími nástrahami (větší tření) a když mrzne, velmi rychle se zaplní ledem. Krátké nožičky "ala feeder" také rád nemám, protože se při náhozech šňůra či vlasec dotýká blanku a snižuje se dolet (opět tření). Dlouhá jsou zase zbytečně těžká a navíc se s nimi někde lehce zachytneme a mohou se poškodit. Takže osobně volím zlatou střední cestu.


Akce prutu


V zásadě se můžete setkat se třemi různými charakteristikami. V obrázku jsou naznačeny schématicky akce, neberte to prosím doslova.




  • A - parabolická akce celého prutu: To jsou pruty, které se víceméně plynule ohýbají až k rukojeti. Zejména v malých gramážích se přezdívají "kravské ohony".  Sice se na ně dá zvyknout, ale osobně se jim spíše vyhýbám (byť jeden závodní jsem takový měl a naopak ho preferoval). Hůře se s nimi háže, mají malou přesnost, malou citlivost, hůře se s nimi precizně ovládá nástraha (poškub prutem pohltí blank a k nástraze se energie nepřenese), skýtají nekvalitní zásek. Jedinou výhodu spatřuji snad jen v krásném oblouku při zdolávání ryby, takřka na nich nelze ryba utrhnout (ohýbají se opravdu až do neuvěřitelné křivky) a ryby méně padají. Pokud se tedy podaří zaseknout (ideální pro zásek je používat nástrahy s tenkými jednoduchými háčky, ideálně bez protihrotu). 


  • B - semiparabolická akce: Standardní typ prutu vhodný především na nástrahy, které se vodí primárně navíjením vlasce pracují "samy" – woblery, plandavky, rotačky, rippery apod. U těchto prutů se ohýbá primárně zhruba první polovina prutu a až když dosáhne maxima, začne se výrazněji ohýbat i spodní část.


  • C - špičková akce: Pruty s takzvanou špičkovou akcí. Obvykle se jedná o pruty "jigovací", tedy určené pro lov s gumami, které se vodí mimo navíjení i pohybem prutu a zajímá nás dopad nástrahy na dno, škrtnutí o nerovnost na dně a jemný záběr. Relativně měkká špička prutu je vlastně trvale lehce přihnutá i o lehkou nástrahu a jakýkoliv kontakt se dnem, rybou apod. se projeví jejím narovnáním či přihnutím a tato informace se dostane rybář jak opticky, tak i do ruky. Pevnější zbytek prutu pak umožňuje nástraze udělit život (tvrdší cca 2/3 prutu se o nástrahu neohne) a také kvalitní zásek. Z těchto důvodů se tyto pruty většinou na gumové nástrahy, kde se často "život" nástraze uděluje pohybem prutu, používají.

  • Chvějivá špička: Tyto pruty se trochu podobají prutům se špičkovou akcí, ovšem tato vlastnost je zde dotažena do maxima. Podobají se vlastně feederům. Tužší a rychlý, obvykle grafitový blank je zakončen vlepenou jemnou špičkou. Ta bývá buď z grafitu, nebo z laminátu. Aby taková špička s rozdílnými vlastnostmi vydržela náhozy, záseky i zdolávání ryb, musí na ní být hodně oček. Podobně jako na feederu. Ta pak rozloží zátěž rovnoměrně. Aby byla zachována citlivost, musí být očka maličká - opět přímá podobnost se špičkou feederovou. Nevýhodou je, že se s takovými pruty obtížně nahazují lehké nástrahy a v zimě je někdy zamrznutí špičky otázkou i jen pár desítek vteřin.


Spojky prutu

Obecně platí, že čím více spojek, tím horší akce prutu. Nejen z tohoto důvodu vůbec nedoporučuji pruty teleskopické, které jsou sice skladné, ovšem jejich další vlastnosti jsou nedobré (jsou pomalé, těžké, necitlivé). Drtivá většina vláčecích prutů jsou dvoudíly - tedy s jednou spojkou. Ty jsou obvykle buď "převlečné" anebo s "čepem". Které jsou lepší asi neumím jednoznačně určit. Musím ale říci, že vynikající jsou čepové spojky V-JOINT u DAIWA (lepší pruty - např. DAIWA BALLISTICDAIWA LUVIAS), které jsou vyrobeny tak, aby měly stejné vlastnosti jako blank prutu a tudíž se pak prut chová přibližně jako jednodíl. A ty se, jak známo, vyznačují nejlepší možnou akcí. Bohužel jsou jednodíly hůře skladné a tudíž ne moc praktické. Ještě existují i cestovní pruty - 4 - 5-ti dílné, které se skladností přibližují teleskopům a vlastnostmi klasickým dvoudílům. Pokud ale člověk necestuje s prutem častěji letadlem, asi bych ho nedoporučil. A pokud už, tak je potřeba mít na paměti, že pokud má mít opravdu dobrou akci, bude takový prut výrazně dražší, než klasický dvoudíl.



Na snímcích je rozdíl patrný. Na horním snímku je charakteristika běžné spojky - vzniká místo bez ohybu a na spodním snímku se ohýbá prut i ve spojce.




Vlevo spojka "převlečná", vpravo "čepová"


Rychlost prutu

Tato vlastnost charakterizuje především jak rychle prut reaguje na "informace" od "háčku" a jak rychle přenáší pohyby prutem na nástrahu. Když si prutem poklepete "na sucho", tak pomalý prut se bude ještě několik sekund klepat jak drahý pes, naopak rychlý prut se okamžitě vrátí do roviny. Já mám nejraději pruty rychlé, zejména protože si s nástrahou hraji a chci mít dokonalý kontakt. Dále s rychlým prutem dostávám do ruky nejdetailnější informace od dnu a o záběrech a ryby z nich také méně padají, protože dokonale kopírují výpady ryby. Bohužel nejde jen o vlastnost ale i o kvalitu materiálu a aby byl prut rychlý a současně dostatečně odolný, musí být z dražšího materiálu, mít kvalitnější očka a to zpravidla znamená vyšší cenu.


Délka prutu

O délce prutu lze vést diskuze na dlouhé hodiny. Je to totiž docela individuální záležitost a hodně záleží na vkusu a také zvyku! V dobách, než jsem začal lovit ryby závodně, jsem používal spíše středně dlouhé pruty (cca 2,4 m), nebo dlouhé pruty (cca 2,7 m – 3 m) a sedělo mi to. V závodní přívlači se často používají velmi krátké pruty (rychlost, přesnost, lehkost) a tak přišla éra mnoha let, kdy jsem většinou lovil na pruty krátké (1,8 m – 2 m). Poslední roky jsem se opět při některých způsobech přívlače vrátil k prutům dlouhým. Krátké jsem ovšem neodložil a za určitých situací po nich bez rozmyslu sáhnu. Anebo podle chuti. Každá délka prutu totiž poskytuje jiné možnosti a požitek z lovu.


Krátké pruty (cca 1,7 m – 2,1 m):

Z mých zkušeností jednoznačně vychází, že lov s nimi je příjemnější. Jsou totiž lehčí, přesněji se s nimi nahazuje a lépe se vylovuje ryba (ze břehu i na lodi). A také mají většinou kratší rukojeť se kterou naškrtám o svůj pupek a ze zdolávání ryby zápěstím bolí méně ruka (kratší prut = menší páka). Zdolávat lze samozřejmě i s opřenou rukojetí. Například o třísla, nicméně pak člověk hůře reaguje na prudký výpad ryby a nemůže pomoci prutu "pružným zápěstím". A to je někdy důležité, aby nedošlo ke ztrátě ryby (utržením nebo spadnutím z háčku). I když totiž prutu věřím, nespoléhám se jen na jeho práci a pomáhám mu rukou. Asi síla zvyku, která se může jen vyplatit. Nevýhoda je ale situace, kdy se zdolává velká ryba, která se rozhodne pro rychlý táhlý únik a přestane stíhat brzda navijáku. Manévrovací schopnost krátkého prutu je menší a snáze se dostaneme do situace "prut srovnaný se šňůrou" a ryba trhá sestavu a uniká. Naopak další výhodou krátkých prutů je pohodový přesun zarostlým terénem. Za nevýhody pak lze považovat o něco kratší hody, nemožnost či omezení určitých technik na mělkých vodách (vedení u hladiny) a na velkou vzdálenost (např s krátkým prutem lze těžko lovit na mělčí vodě na delší vzdálenost propadem – nástrahu s krátkým prutem jen přitahujeme po dně k sobě a do sloupce ji prostě nemáme jak zvednout).


Dlouhé pruty (cca 2,7 – 3,0 m):

Tyto pruty mají v podstatě opačné vlastnosti prutů krátkých. Při stejné kvalitě jsou těžší, pomalejší, méně přesné. Navíc mají delší rukojeti, při zdolávání se člověk víc nadře, jsou hůře skladné, hůře se podebírá ryba a obtížněji se chodí po břehu v zarostlém terénu. Naopak je s nimi ale vyšší šance na zdolání větší ryby (lepší manévrovatelnost úlovku) a o něco dále nahazují. Také se s nimi lépe loví ze břehu – prohazování příbřežních partí a vedení podél břehu. Snáze se též překonávají různé nerovnosti na dně a uvolňují vázky. Lov s potápivou nástrahu u hladiny je reálnější i na delší vzdálenost a např. lov propadem lze provozovat i ve vzdálenějších místech – nástraha se snáze zvedne do sloupce. Mimo to je také možné udělat delší pohyb nástrahou pouze prutem bez navíjení, což je u krátkých prutů omezené. Ze zkušeností bych asi řekl, že u delších prutů bych kladl vyšší nároky na kvalitu a vložil do nich více peněz – tím částečně eliminujeme nevýhody vyšší váhy, menší přesnosti a pomalejší akce.


Středně dlouhé pruty (cca 2,3 – 2,6 m)

Možná vám začínala chybět pasáž o "středně" dlouhých prutech. Tu jsem vynechal záměrně – logicky zde ztrácíte výhody jak krátkých, tak i dlouhých prutů a přibližujete se k pomyslnému středu. Pro leckoho jde o ideální volbu, jakýsi ideální kompromis. Neříkám, že ne. I takto lze k délce prutu přistoupit. Stejně tak zde roli hraje zvyk a vkus každého rybáře – pokud mě někde totálně vyhovuje dlouhý prut okolo 3 metrů a např. kamarádovi je to nepříjemně dlouhé, tak prostě nemá smysl se trápit něčím, co mu nesedí. Třeba se k tomu jednou dopracuje a nebo také ne. Pokud mu bude ve stejných podmínkách vyhovovat prut o půl metru kratší a bude chytat třeba trochu jinak a úspěšně, proč ne. Rybolov je především zábava a musí těšit.


Vrhací zátěž (gramáž) prutu

Mnoho rybářů vybírá prut podle cílové ryby. To je částečně správně, nicméně výběr by měl rybář provést především podle nástrah, na které bude lovit a lokality, kde je bude používat.


Uvedu několik příkladů:


  1. Traduje se, že jakýsi univerzál na štiky je prut cca 30-60 g (délka cca 2,4 m – 2,7m). Já jsem už ulovil několik štik přes 1 m délky na pruty v délce i 180 cm a gramáží 3-12 g. Bylo to reálné a zdolání relativně snadné, protože jsem lovil na okounovou nástrahu (tudíž jsem jí s daným prutem mohl dokonale ovládat) a lovil jsem v místech bez vázek, takže jsem štiku bez problémů zdolal. Přesto se nejedná o štikový prut, protože nástraha okolo 7 cm vážila i s jigovou hlavičkou asi 10 g. Kdybych ovšem ve stejných podmínkách lovil velkou štiku cíleně, použil bych např. gumu 14-25 cm, jejíž váha by byla i se zátěží 30-100 g a více. A takovou nástrahu bych s jemným prutem ani nenahodil a když už bych to dokázal, rozhodně bych ji nedokázal vést a při záseku bych asi napružený prut zlámal. Na štikovou nástrahu okolo 20 cm už je potřeba prut cca 30-70 g.
  2. Když lovím candáty na přehradě, obvykle používám jigovací prut se špičkovou akcí 2,7 m – 2,9 m s gramáží 7 – 28 g (nebo ostřejší 8-35 g). S ním jsem schopen lovit s gumami 9-13 cm se zátěžemi 5-30 g. Pokud však vyrazím např. na Labe, či na ještě větší, hlubší a proudnější řeku, budu potřebovat na stejné nástrahy jigy 15-50 g a to s takovým prutem někdy nemusím zvládnout. Samotné vedení nástrahy by se stalo se stejným prutem zdoláváním. Na takové vodě budu potřebovat prut 8 - 35 g, 10-40 g nebo 15-50 g (v extrému možná i silnější). 
  3. Pstruhy potoční i duháky na potocích, říčkách a stojácách obvykle lovím s prutem 180 cm – 220 cm cca 3-12 g. Pak ale také lovím na řece, kde je šance na pstruha 4 kg, je zde průměrná hloubka 10 m, silný proud a ryby jsou nejčastěji u dna. Zde jsem sice na pstruhové vybavení ulovil pár velkých ryb, dnes však radějí sáhnu po candátovém vybavení, abych mohl použít těžší nástrahy a těžké ryby bezpečněji a rychleji zdolal.

Vždy je tedy potřeba si uvědomit jaké ryby, na co a kde je budu lovit. A také jakým stylem. Např. candáty lze často lovit i na okounouvé nástrahy, tudíž na jemno s okounovým prutem. Stejně tak ale ostře a extrémně agresivně s vybavením štikovým. To je někdy potřeba při lovu kapitálních ryb, ovšem ne kvůli zdolání, ale kvůli razantějšímu záseku - velcí candáti mají totiž "hubu jak z betonu". Ne vše vždy funguje a třeba zrovna vás bude bavit některý z těchto extrémů. Nic není dogma a jak jsem již řekl: je to zábava a děláme to tak, jak nás to baví.


Kdybych měl dát univerzální (toto slovo popravdě nesnáším) návod na parametry prutů na různé ryby, byl by asi následující. Gramáže jsou orientační a délky také neberte úplně doslova. Akce zjednodušeně B na většinu nástrah, chcete-li lovit převážně na gumy, pak akce C:


Pstruh, okoun, tloušť

  • Menší vody 1,8 – 2,0 m, 3-12 g
  • Stojáky 2,0 – 2,4 m, 3-12 g
  • Větší a velké řeky 2,4 – 2,7 m, 3-15 g

To vše platí za předpokladu běžné velikosti ryb, způsobů lovu a obvyklých nástrah. Např. na cílený lov velkých ryb na velkých řekách je potřeba vybavení posílit.


Candát, bolen

  • Menší vody 2,4 – 2,7 m, 7-28 g
  • Stojáky a řeky 2,4 – 3,0 m, 7-28 g nebo 8-35 g
  • Větší řeky 2,4 – 3,0 m, 10-50 g

Tyto parametry opět předpokládají běžné způsoby lovu a obvyklé nástrahy. Například na vertikální přívlač je na candáty vhodná délka prutu 1,7 m - 1,9 m a gramáž 7-35 g.


Štika

  • Menší vody 2,4 – 2,7 m, 20-60 g
  • Stojáky 2,4 – 3,0 m, 20-60 g
  • Větší řeky 2,4 – 3,0 m, 30-80 g

I zde předpokládám běžné velikosti ryb, způsoby lovu a obvyklé nástrahy. Na lov velkých ryb s nástrahami přes 20-30 cm, na těžké jerky apod. je nutné silnější nebo speciální vybavení.


Sumec (běžné ryby do cca 1,2 m, výjimečně do 150 cm)

  • Menší vody 2,4 – 2,7 m, 40-80 g
  • Stojáky 2,4 – 3,0 m, 40-80 g
  • Větší řeky 2,4 – 3,0 m, 50-100 g

Na velké sumce, do silně zarostlých vod apod. může být nutné používat i pruty s vrhací zátěží cca 200 g.


Poznámka k vrhacím zátěžím: Aby to nebylo úplně jednoduché, jsou hodnoty, které jsem uvedl výše, do jisté míry orientační. Výrobci totiž své produkty označují různě a někdy se stane, že prut s označením 10-40 je reálně 30-60 anebo naopak výrazně měkčí. Ideální je tedy vzít vždy prut do ruky a čísly se moc neřídit, anebo si nechat poradit od někoho, kdo ho má, nebo ho může alespoň vzít do ruky a vyzkoušet.


Ceny přívlačových prutů

V dnešní době lze pruty pořídit za pár stokorun a také za 25 tis. Rozhodně nelze apriori tvrdit, že levný prut je automaticky špatný a drahý skvělý. Osobně jsem názoru, že nemá smysl kupovat prut od velkých výrobců typu DAIWA/SHIMANO apod. výrazně pod 1500,- Kč a to i v případě, že je rybář začátečník. Přívlač je o radosti ze samotného lovu a tu neohrabaný a těžký prut neposkytne. Za solidní pruty za dobrou cenu okolo 1500,- Kč považuji např. sérii DAIWA NINJA. Velmi pěkné pruty se obvykle dají pořídit okolo 3000 Kč. I zde mám tip – pruty DAIWA BALLISTIC. Jsou hezké, relativně lehké, velmi rychlé a citlivé a mají V-JOINT. Sám na ně chytám a kamarád má už tuším čtyři. Další level je kategorie do 5000,-. Tu považuji za rozumný strop, pokud člověk nehledá nějakou speciální lahůdku. Nedávno jsem v této třídě objevil parádní pruty DAIWA LUVIAS a musím říci, že jsem si z nich trochu sedl na zadek. Lehoučké, rychlé, citlivé a k tomu moc hezké. Musím jen upozornit, že např. na candáty jsou opravdu nádherné modely jigger - 2,4 m 7-28 g a 2,7 m 8-35 g. Delší verze u tohoto konkrétního modelu prutu je lepší brát o chloupek tvrdší. Klasika 7-28 se mi zdála o něco měkkčí, než bych sám chtěl. Pro fajnšmekry jsou pak pruty v cenové relaci 7-10 tis. Například DAIWA PROREX AGS je prut, který je již vybaven grafitovými očky. Následují kategorie řekněme 10-20 tis. Tady už jsem měl při osahávání prutů trochu pocit, že nejde o skokový posun. Je zde samozřejmě zlepšení v materiálech, grafitová očka apod., exkluzivita, ale v ruce už nemám prostě pocit, že to za ty peníze stojí. Ovšem proti gustu žádný dišputát.


U "neznačkových" prutů a levných výrobců lze podobnou charakteristiku pořídit o 30-50% levněji, mnohdy ale na úkor kvality. Sám bych do toho asi nešel, ale možnost to je. To už je ale na rozhodnutí každého rybáře...


Pokud si i po těchto řádcích nebudete vědět s výběrem rady, cinkněte mi na 608323472 a rád s vámi vaše potřeby proberu a pokusím se poradit jak nejlépe umím.




Petrův zdar

David Havlíček


  Články o přívlačiPrúty a navijáky

Související produkty